Členové Škwor: Poznejte tváře za tvrdými riffy a syrovými texty

Petr Hrdlička - zakladatel a zpěvák

Petr Hrdlička je zakládajícím členem a hlavním zpěvákem metalové skupiny Škwor, která patří mezi nejvýraznější představitele české tvrdé hudební scény. Narodil se 15. dubna 1970 v Praze a muzika ho fascinovala už od klukovských let. Ten jeho typický chraplavý hlas, který dnes zná snad každý fanoušek české rockové scény, se stal neodmyslitelnou součástí zvuku kapely založené v roce 1998 na troskách dřívější formace Skwar.

Petrova hudební cesta ale začala mnohem dřív. Jako teenager pořád něco brnkal, zkoušel různé styly a hledal, čím by nejlíp vyjádřil, co má v sobě. Devadesátky byly plné změn a právě tehdy potkal Leoše Kasla – parťáka, se kterým později rozjel Škwor. Jejich společná vize vytvořit kapelu, která bude kombinovat tvrdé kytarové riffy s chytlavými melodiemi a českými texty, se ukázala jako velmi úspěšná. A nebylo to vůbec samozřejmé, vždyť kolik kapel tehdy zpívalo česky a ještě tak tvrdě?

Jako textař a frontman dal Petr kapele duši. Jeho texty nejsou žádné pozlátko – píše o životě, jak ho zná, o problémech, které nás všechny štvou, o věcech, nad kterými přemýšlíme, když nemůžeme usnout. Nechodí kolem horké kaše a možná právě proto si jeho slova najdou cestu pod kůži tolika posluchačům. Petrův přímočarý přístup k textům a jejich autenticita jsou jedním z hlavních důvodů, proč si kapela vybudovala tak silnou fanouškovskou základnu. Kolikrát si při poslechu řeknete: Tohle jako by napsal přímo o mně...

Začátky? Ty nebyly vůbec růžové. Česká hudební scéna často ohrnovala nos nad tvrdší muzikou s českými texty. Prosadit se vedle zahraničních kapel bylo jako lézt do strmého kopce s batohem plným kamení. Ale Petr se svou partou prostě věřili tomu, co dělají, a krok za krokem si budovali své místo pod sluncem.

Pak přišel rok 2004 a s ním album Sliby & lži. Najednou všichni znali Sraž nás na kolena nebo Síla starejch vín. Od té chvíle už to jelo jako po másle. Jeho energické vystupování na koncertech, kde dokáže strhnout tisíce fanoušků, se stalo legendárním. Viděli jste ho někdy naživo? Ten chlap na pódiu doslova hoří!

Za tím vším drsnějším zevnějškem se skrývá Petr – chlap, který miluje motorky a tetování. Není to jen póza pro fanoušky, je to jeho životní styl. A přestože na pódiu řve jako tur, v soukromí je to přemýšlivý člověk, který rád rozebírá filozofické otázky a zajímá se o lidskou psychiku. Není divu, že jeho texty mají takovou hloubku, ne?

Život mu ale nenaděloval jen úspěchy. Několikrát musel bojovat s problémy s hlasivkami, které ohrožovaly to nejcennější, co má – jeho charakteristický projev. Kolikrát musel zrušit koncerty, kolikrát mu doktoři říkali, ať zpomalí... Ale vždycky se vrátil. Jeho odhodlání a láska k hudbě mu pomohly překonat všechny překážky. A fanoušci to cítí a o to víc si ho váží.

Pod Petrovým vedením se Škwor vypracoval z undergroundu až na vrchol. Několik sošek Anděla v poličce, vyprodané O2 areny – to všechno jsou důkazy, že ta cesta stála za to.

V poslední době Petr rozšiřuje své působení i mimo kapelu. Sedá za mixážní pult a pomáhá mladým muzikantům najít vlastní zvuk a cestu. Jeho zkušenosti a rady jsou pro začínající muzikanty neocenitelné. Přesto zůstává Škwor jeho srdeční záležitostí – kapela, která je po více než dvaceti letech stále na vrcholu a neustále dokazuje, že česká tvrdá muzika má co říct.

Leo Holan - kytarista a skladatel

Leo Holan je klíčovým členem kapely Škwor, kde působí jako kytarista a skladatel. Jeho hudební cesta začala dávno předtím, než se stal součástí téhle oblíbené rockové party. Narodil se v Praze a muzika ho fascinovala už od dětství. Kytaru poprvé vzal do ruky, když mu bylo dvanáct, a od té doby je to láska na celý život.

Než zakotvil ve Škworu, vystřídal několik menších kapel. Tam vlastně vybrousil svůj charakteristický styl a získal ostruhy. Jeho technická zručnost a cit pro melodii nezůstaly dlouho nepovšimnuty. Do Škworu naskočil v roce 2005, když nahradil původního kytaristu, a od té doby je jeho hra neoddělitelnou součástí zvuku kapely.

Na pódiu? Tam je Leo ve svém živlu! Dokáže rozparádit publikum svými riffy a sóly, až se koncertní haly třesou v základech. V jeho hře se snoubí drsnost s melodičností – přesně to, co Škwor potřebuje. Jako autor má na svědomí spoustu hitů, které znají fanoušci nazpaměť. Vzpomínáte na Sílu starejch vín nebo V ringu? To je jeho rukopis.

Holanova kytarová technika vyniká precizností a neuvěřitelnou dynamikou. Umí přepínat mezi jemnými, atmosférickými pasážemi a drtivými riffy s takovou lehkostí, že vám to vyrazí dech. Nikdy neusíná na vavřínech – pořád hledá nové zvuky a postupy, což je slyšet i na vývoji kapely v průběhu let.

Leo není jen kytarista, ale má prsty i v aranžích a produkci. Jeho studiovými znalostmi a smyslem pro detail dostávají alba Škworu ten správný profesionální zvuk. S frontmanem Petrem Hrdličkou tvoří parádní skladatelské duo – když se ti dva dají dohromady, vznikají věci, které vás dostanou.

Kdo ho zná osobně, potvrdí, že je to fajn chlap s vášní pro kytary a efekty. Jeho sbírka? Ta by rozplakala nejednoho kytaristu! Desítky nástrojů různých značek a modelů, které střídá podle nálady a potřeby. Nejraději sahá po kytarách značek Gibson a ESP, které se staly jeho poznávacím znamením na pódiu.

Co na Leovi fanoušci obdivují, je jeho poctivý přístup k řemeslu. Na koncerty se připravuje s precizností chirurga a o kvalitě zvuku prostě nediskutuje. Za ty roky ve Škworu odehrál stovky koncertů od malých klubů až po vyprodané haly. Stal se tak pevnou součástí české rockové historie.

Po koncertech ho často najdete, jak se baví s fanoušky, podepisuje cédéčka nebo si prostě jen tak pokecá. Není z těch hvězd, co se hned zavřou do šatny. Jeho přínos pro Škwor je jednoduše k nezaplacení – nejen jako muzikanta, ale i jako člověka, který pomáhá vytvářet tu nezaměnitelnou atmosféru, za kterou fanoušci kapelu milují.

Tomáš Kmec - bubeník od roku 2005

Tomáš Kmec se v roce 2005 stal nedílnou součástí metalové kapely Škwor, když nahradil původního bubeníka Martina Pelce. Jeho příchod přinesl do rytmické sekce kapely novou energii a svěží vítr. Tomáš je známý svým precizním a technicky vyspělým bubenickým stylem, který skvěle doplňuje charakteristický zvuk Škworu.

Už odmala Tomáš vynikal v citu pro rytmus. Začínal na klasické bicí soupravě a postupně se zdokonaloval v různých hudebních stylech. Než zakotvil ve Škworu, hrál v několika menších kapelách, kde sbíral cenné zkušenosti na české hudební scéně. Jeho technická zdatnost a schopnost přizpůsobit se různým žánrům z něj udělaly bubeníka, po kterém byla sháňka.

Když v roce 2005 přišla nabídka od Škworu, ani chvilku neváhal. Kapela už tehdy patřila mezi špičku české metalové scény s několika úspěšnými alby za sebou. Jeho začlenění do kapely proběhlo naprosto přirozeně a fanoušci jeho styl přijali s otevřenou náručí. První deska, na které se Tomáš podílel, byla Vyvolenej z roku 2006, která sklidila obrovský úspěch.

Během let se z Tomáše stal nejen spolehlivý rytmický základ kapely, ale také důležitý článek v tvůrčím procesu. Jeho bubenické party mají pečeť přesnosti, dynamiky a umění vytvářet v písních napětí. Tomáš brilantně balancuje mezi agresivními pasážemi a citlivějšími momenty, což je pro hudbu Škworu tak typické.

Na pódiu Tomáš srší energií. I když jako bubeník sedí vzadu, jeho výkon nejde přehlédnout. Na koncertech často předvádí strhující sóla, která dokazují jeho technickou virtuozitu a muzikálnost. Fanoušci oceňují jeho spolehlivost a schopnost udržet kapelu pohromadě i během těch nejnáročnějších pasáží.

V soukromí je Tomáš spíš klidný a rozvážný, což tvoří zajímavý protipól k jeho energickému bubnování. Ve volném čase neustále piluje techniku a sleduje, co se děje ve světě bubnování. Mezi jeho hudební vzory patří světoví bubeníci jako Mike Portnoy, Joey Jordison nebo Dave Lombardo.

Za dobu, co hraje ve Škworu, se Tomáš podílel na několika úspěšných albech – Loutky (2009), Sliby & lži (2011), Hledání identity (2014) a dalších. Každá z těchto desek nese otisk jeho osobitého bubenického rukopisu a přispěla k vývoji charakteristického zvuku kapely.

Tomáš vyniká spolehlivostí a profesionálním přístupem. Za celou dobu ve Škworu prakticky nevynechal žádný koncert a ke každému vystoupení přistupuje naplno. Jeho oddanost kapele a hudbě z něj dělá respektovaného muzikanta nejen v rámci Škworu, ale v celé hudební komunitě.

V současnosti Tomáš dál bubnuje ve Škworu, kde společně s Petrem Hrdličkou, Leošem Kaslem a Františkem Volfem tvoří jednu z nejúspěšnějších českých rockových kapel. Jeho bubenický um zůstává klíčovým prvkem nezaměnitelného zvuku Škworu, který si získal srdce tisíců fanoušků po celém Česku i za hranicemi.

Martin Pelc - baskytarista a textař

Martin Pelc je baskytaristou a textařem české metalové kapely Škwor, která patří mezi nejvýraznější představitele domácí rockové a metalové scény. Narodil se v Praze v dubnu 1973 a baskytaru si oblíbil už v mladém věku. Jeho nezaměnitelný styl hry a talent na chytlavé basové linky se stal jednou z poznávacích značek zvuku Škworu.

Do kapely, tehdy ještě známé jako Skwar, nastoupil na samém začátku, čímž se zařadil mezi zakládající členy. Spolu s Petrem Hrdlou Hrdličkou, kytaristou Leem Holenem a bubeníkem Tomášem Kmjecem vytváří už roky stabilní sestavu. Martinův přínos pro kapelu je neocenitelný - nejen jako instrumentalista, ale hlavně jako autor textů mnoha hitů.

Na pódiu působí Martin klidně, až rezervovaně, což vytváří zajímavý kontrast s energickým projevem ostatních členů. Jeho basové linky jsou přitom plné energie a tvoří pevný základ zvuku kapely. Umí skvěle přizpůsobit svou hru potřebám konkrétní skladby - od jednoduchých, úderných linek až po složitější pasáže.

Jako textař se Martin podílel na mnoha hitech kapely, které si našly cestu k srdcím tisíců fanoušků. Jeho texty jsou přímočaré, syrové a často zachycují každodenní problémy obyčejných lidí. Dokáže pojmenovat věci bez příkras a zachytit emoce, které rezonují s posluchači všech generací. Není divu, že tolik lidí v jeho textech nachází kus vlastního života.

Při tvůrčím procesu úzce spolupracuje s ostatními členy kapely, hlavně s Hrdlou, se kterým dotváří finální podobu textů. Tato spolupráce se ukázala jako mimořádně plodná, což dokazují úspěšná alba jako Sliby & lži, Hledání identity nebo novější nahrávky jako Uzavřenej kruh a Tý noci.

Kromě Škworu se Martin věnuje i dalším hudebním projektům, i když kapela zůstává jeho hlavní prioritou. Má vášeň pro basové nástroje a vlastní rozsáhlou sbírku baskytar, které střídá při nahrávání i koncertech.

V soukromí je Martin spíš uzavřený člověk a své osobní záležitosti si chrání. Nepatří k hudebníkům, kteří se rádi producírují v médiích - raději nechává za sebe mluvit svou hudbu a texty. Fanoušci si ho váží nejen pro jeho hudební přínos, ale i pro jeho skromnost a autenticitu, kterou do kapely vnáší.

Za léta s kapelou Škwor získal Martin řadu ocenění. Kapela běžně vyprodává koncertní sály a festivaly po celém Česku i na Slovensku, jejich alba obsazují přední příčky prodejnosti. Martinův charakteristický basový zvuk a texty nabité emocemi a životními pravdami jsou jedním z hlavních důvodů, proč si Škwor vybudoval tak silnou a věrnou fanouškovskou základnu.

"Škwor, to jsou chlapi, kteří vědí, jak rozjet pořádnej rock. Kabát, Marek Ztracený, Lucie, ti všichni jsou skvělí, ale Škwor má v sobě něco syrovýho, co tě dostane pod kůži. Petr Hrdlička, Leo Holan, Tomáš Kmec a František Vnouček, ti kluci spolu válcujou českou rockovou scénu už roky a každej jejich koncert je důkazem, že to maj v krvi."

Vojtěch Novotný

Historie členů před založením kapely

Petr Hrdlička, Martin Pelc, František Šváb a Tomáš Kmec, zakladatelé kapely Škwor, se potkali v různých fázích života a každý si prošel vlastní cestou, než společně rozjeli tuhle dnes už legendární rockovou partu.

Petr Hrdla Hrdlička, narozený v březnu 1970 v Praze, měl hudbu v krvi odjakživa. Jako kluk propadl rocku a metalu, začínal za bicími v několika garážových kapelách, ale nakonec našel svoje místo za mikrofonem. Než se naplno vrhnul do muziky, šrouboval auta jako automechanik – aspoň něco do kapsy, když rockový sen ještě nebyl na dohled. Jeho charakteristický chraplavý hlas se později stal jedním z poznávacích znaků kapely Škwor. Kdo by ho dneska neslyšel v rádiu, že?

Martin Peťák Pelc, narozený v červenci 1972, začínal jako samouk na kytaru, ale basa ho nakonec očarovala víc. Projel pražskou undergroundovou scénou skrz naskrz, hrál kde se dalo a sbíral zkušenosti. Živil se jako skladník a pak jako kamioňák – ideální pro muzikanta, co potřebuje čas na zkoušky a hraní. Na pódiu působí jako klidná síla, ale jeho basové linky mají grády a preciznost, která drží kapelu pohromadě i v těch nejdivočejších pasážích.

František Shvába Šváb, dubnové dítě roku 1973, vzal kytaru do ruky už na základce a od té doby ji prakticky nepustil. Jeho inspirací byli kytaristé jako Slash z Guns N' Roses nebo James Hetfield z Metallicy. Před Škworem hrál v menších kapelách převážně převzaté věci. Jako elektrikář a později zvukař v jednom pražském klubu získal fištrón pro nahrávání, což se pak náramně hodilo při prvních demáčích Škworu. Kolik nocí asi prosezený u mixáku, aby to znělo přesně tak, jak chtěl?

Tomáš Ešus Kmec, nejmladší z party, narozený v únoru 1975, našel svou lásku k bicím docela pozdě, až v šestnácti. Ale co mu chybělo v letech zkušeností, to doháněl talentem a dřinou. Před Škworem bubnoval v punkových kapelách, kde si vydobyl respekt jako spolehlivý a energický bubeník. Pracoval jako barman a na stavbách, aby si mohl dovolit solidní bicí soupravu. Tomáš byl vždy známý svou neutuchající energií a schopností udržet pevný rytmus i v těch nejnáročnějších skladbách.

V polovině devadesátek začala osudová setkání. Petr s Františkem na sebe narazili v klubu Vagon, kde zjistili, že jim to v hudebních preferencích ladí. Brzy poté potkali Martina, který zrovna hledal novou kapelu po rozpadu té předchozí. Tomáš se přidal jako poslední, když odpověděl na inzerát hledající bubeníka. Mohla to být jen další z mnoha kapel, co se rozpadnou po pár zkouškách – ale nebyla.

Prvotní zkoušky probíhaly v garáži Františkových rodičů na pražském předměstí, kde mezi kanystry od oleje a nářadím vznikaly první songy. Začínali jako Skwar, ale brzy název počeštili na Škwor – a trefili hřebík na hlavičku. Vždyť co lépe vystihuje jejich syrový zvuk a texty ze života? Prvních pár let objížděli malé kluby a regionální festivaly, kde si postupně budovali věrnou základnu fanoušků.

Každý z nich přinesl do kapely kus sebe – své zkušenosti, hudební vlivy, životní příběhy. Tahle jedinečná směsice hard rocku, metalu a punku s texty o běžném životě, o radostech i strastech, o lásce i zklamání, nakonec stvořila kapelu, která už přes dvě dekády plní haly a festivaly. A kdo by to byl tehdy v té garáži řekl?

Hudební vlivy a inspirace členů

Kapela Škwor patří mezi nejvýraznější představitele české rockové a metalové scény, přičemž každý z jejích členů přináší do skupiny vlastní hudební vlivy a inspirace, které společně utvářejí charakteristický zvuk této formace. Petr Hrdlička, frontman a zpěvák kapely, vyrůstal na klasickém hard rocku a heavy metalu 80. let. V rozhovorech často zmiňuje, že jeho pěvecký styl byl formován interprety jako jsou Bruce Dickinson z Iron Maiden či James Hetfield z Metallicy. Není tedy překvapením, že v jeho vokálním projevu můžeme slyšet ozvěny těchto legend, ačkoliv si během let vytvořil svůj osobitý styl, který je dnes pro Škwor naprosto nenahraditelný.

Leo Holan, kytarista kapely, čerpá inspiraci především z klasické rockové školy. Jeho kytarové riffy a sóla nesou stopy vlivu takových velikánů jako Slash z Guns N' Roses nebo Ritchie Blackmore z Deep Purple. V několika rozhovorech Leo přiznal, že v mládí trávil hodiny přehráváním skladeb svých oblíbených kytaristů, což mu pomohlo vybudovat technický základ, který dnes využívá při tvorbě charakteristických melodií Škworu.

Tomáš Kmec, druhý kytarista, doplňuje zvukovou paletu kapely o prvky modernějšího metalu. Jeho hra je ovlivněna kapelami jako Rammstein či Slipknot, což se projevuje v těžších pasážích skladeb Škworu. Zajímavostí je, že Tomáš se původně věnoval klasické kytaře, což mu dává unikátní perspektivu při komponování složitějších kytarových partů. Spolupráce obou kytaristů vytváří typickou zvukovou stěnu, která je pro Škwor tak charakteristická.

Martin Pelc, bubeník, přináší do kapely rytmickou preciznost ovlivněnou jak klasickým rockem, tak i moderními metalovými trendy. V jeho hře lze rozpoznat inspiraci bubeníky jako Lars Ulrich z Metallicy nebo Joey Jordison ze Slipknot. Martin je známý svou schopností udržet stabilní, energické tempo i během nejnáročnějších koncertů, což z něj činí spolehlivou páteř zvuku Škworu.

Basista Tomáš Kmec mladší doplňuje rytmickou sekci a jeho hra je ovlivněna jak klasickým rockem, tak i funkovějšími basovými linkami. Tato kombinace přidává hudbě Škworu na dynamice a hloubce. V několika rozhovorech zmínil, že mezi jeho vzory patří Steve Harris z Iron Maiden či Cliff Burton z raných dob Metallicy.

Co je fascinující na hudebním vývoji Škworu, je způsob, jakým dokázali členové kapely propojit své různorodé vlivy do koherentního celku. Od počátků, kdy jejich tvorba nesla zřetelnější stopy nu-metalu a alternativního metalu, se postupně vypracovali k osobitému zvuku, který je dnes nezaměnitelný. V jejich hudbě lze zaslechnout ozvěny klasického hard rocku, heavy metalu, ale i modernějších žánrů.

Textově se kapela inspiruje především životními zkušenostmi a společenskými tématy, což rezonuje s jejich fanouškovskou základnou. Petr Hrdlička jako hlavní textař přiznává, že jeho texty jsou často autobiografické nebo reflektují problémy, které vidí kolem sebe. Tato autenticita je dalším důvodem, proč si Škwor získal tak oddanou fanouškovskou základnu.

V posledních letech lze v tvorbě Škworu pozorovat i experimentování s novými zvuky a přístupy, což dokazuje, že členové kapely zůstávají otevřeni novým vlivům a inspiracím. Jejich ochota růst a vyvíjet se jako hudebníci je jedním z důvodů, proč si kapela udržuje svou pozici na české rockové scéně již více než dvě desetiletí.

Osobní život a zájmy mimo hudbu

Členové kapely Škwor jsou známí nejen svou energickou hudbou, ale také svými osobními životy a zájmy, které přesahují hranice hudebního světa. Petr Hrdlička, frontman kapely, je mimo pódium vášnivým motorkářem a často tráví volné chvíle projížďkami na svém Harleyi. Tahle jeho vášeň se promítá i do image kapely a textů některých songů. Když zrovna neburácí na silnici, věnuje se naplno své rodině, což mu pomáhá udržet si zdravý balanc mezi divokým rockovým životem a běžnou realitou. Je to parťák s vybroušeným smyslem pro humor, což z něj dělá oblíbence jak mezi fanoušky, tak mezi muzikanty.

Jméno	Pozice v kapele	Rok připojení	Nástroj
Petr Hrdlička (Hrdla)	Zpěvák	1998	Vokály
Leo Holan	Kytarista	1998	Kytara
Tomáš Kmec	Basák	1998	Basová kytara
Martin Pelc	Bubeník	1998	Bicí

Leo Holan, kytarista kapely, má kromě kytary ještě jednu lásku – fotografování. Neustále má po ruce foťák a zachycuje jedinečné momenty ze zákulisí, které pak sdílí s fandy. Jeho portfolio není jen o koncertech – fotí krajiny, portréty, prostě všechno, co ho zaujme. Když zrovna nehraje nebo nefotí, najdete ho někde v přírodě. Túry v horách nebo chytání ryb jsou jeho způsob, jak si vyčistit hlavu od koncertního šílenství. Není zvláštní, jak dokonale se doplňuje hlučný rock s tichem přírody?

Tomáš Kmec, bubeník, má rád, když mu teče adrenalin do žil. Ve volném čase se věnuje paraglidingu, horolezectví a jízdě na horském kole. Není divu, že jeho bubenické sóla jsou plná energie a napětí! Málokdo ví, že Tomáš je machr i v kuchyni. Když kapela zkouší nebo je na cestách, často se chopí vařečky a připraví něco dobrého. Jeho česká klasika s moderním šmrncem zvedá náladu celému týmu.

Martin Pelc, basák kapely, je posedlý vinylovými deskami. Jeho sbírka by mohla konkurovat menšímu obchodu – od rocku přes jazz až po blues má snad všechno. Když není na pódiu, často ho najdete pod kapotou nějakého veterána. Renovace starých aut zdědil po tátovi a jeho garáž je jako malé muzeum automobilové historie. Kolikrát přijede na zkoušku s rukama od oleje, ale s úsměvem na tváři!

Všichni členové kapely Škwor sdílejí lásku k cestování. Díky koncertům procestovali kus světa a vždycky si najdou čas poznat místní kulturu a ochutnat lokální speciality. Tyto zážitky pak často prosakují do jejich tvorby – slyšeli jste někdy v jejich hudbě ozvěny vzdálených míst?

I když na pódiu působí jako drsňáci, v soukromí mají kluci srdce na dlani. Podporují různé charitativní akce, hlavně ty pro děti a zvířata v nouzi. Pravidelně hrají na benefičních koncertech a část peněz z prodeje merche jde na dobročinné účely. Nedělají z toho velké haló, prostě pomáhají, protože chtějí.

Rodina hraje v životech všech členů Škworu významnou roli. I když mají našlapaný program, vždycky si udělají čas na své nejbližší. V tom často nepředvídatelném světě rockové hudby jsou jejich rodiny tím pevným bodem. Partneři a děti jim dávají nejen stabilitu, ale i spoustu inspirace pro písničky. Není náhoda, že jejich texty často odráží skutečné emoce a životní příběhy – vždyť ty nejlepší songy vznikají právě z opravdových zážitků, ne?

Změny v sestavě kapely během let

Kapela Škwor prošla během své existence několika personálními změnami, které formovaly její zvuk i směřování. Původní sestava z roku 1998 zahrnovala Petra Hrdličku (zpěv), Lea Holan (kytara), Tomáše Kmenta (basová kytara) a Františka Švábíka (bicí). Tahle parta dala základ tomu typickému zvuku, kterým si Škwor získal srdce fanoušků – drsný rock s pořádnou porcí metalu a punkrocku.

Rok 2003 přinesl první větší změnu, když za bicí usedl Martin Pelc místo odcházejícího Františka Švábíka. Pamatujete si tu dobu? Kapela zrovna začínala být pořádně slyšet a chystala album Vyvolenej, které pak vystřelilo jako raketa a dostalo je mezi rockovou smetánku.

Další důležitý moment nastal v roce 2005, kdy kluci přibrali druhého kytaristu Hynka Tomana. Najednou měli prostor hrát si s komplikovanějšími kytarovými party a jejich zvuk dostal nový rozměr. Stačí si pustit album America a hned poznáte ten rozdíl – skladby jsou propracovanější, zvukově bohatší a celkově vyzrálejší.

Pak přišel rok 2011 a s ním pořádný šok – kapelu nečekaně opustil zakládající člen a baskytarista Tomáš Kment. Pro fandy to bylo jako blesk z čistého nebe. Kluci museli rychle jednat a naštěstí našli Martina Voláka, který se chytil příležitosti za pačesy a dokázal přinést svůj vlastní styl, aniž by narušil duši kapely.

O rok později přišla další rána – bubeník Martin Pelc se rozhodl jít vlastní cestou. Za bicí usedl ostřílený Jiří Panzer Šindelář, který už měl za sebou působení v několika uznávaných rockových bandech. Jeho energický styl a technická vyspělost posunuly dynamiku kapely zase o kus dál.

Největší zkouškou pro kapelu byl však rok 2017, kdy musel frontman Petr Hrdlička ze zdravotních důvodů na čas odejít. V téhle těžké chvíli se ukázalo, jak soudržná parta Škwor vlastně je. Místo rušení koncertů za mikrofon dočasně skočil David Pavlík, který dokázal Hrdličku důstojně zastoupit. Fanoušci to ocenili – vždyť kdo by chtěl přijít o plánovaný koncert své oblíbené kapely? Po Hrdličkově návratu jako by kapela dostala novou injekci energie.

Poslední roky už přinesly klid a stabilitu. Současnou podobu kapely tvoří Petr Hrdlička, Leo Holan, Hynek Toman, Martin Volák a Jiří Šindelář. Fungují jako dobře namazaný stroj, kde každý přesně ví, co má dělat. Když je vidíte na pódiu nebo slyšíte jejich nové nahrávky, je jasné, že tihle chlapi spolu prostě umí hrát.

Všechny ty změny v sestavě nakonec Škworu prospěly. I když to občas nebylo jednoduché, pokaždé se dokázali otřepat a jít dál – silnější a muzikantsky vyzrálejší. A právě proto zůstávají jednou z nejrespektovanějších rockových kapel, které u nás máme.

Spolupráce členů na dalších projektech

Když se ohlédneme za kariérou členů kapely Škwor, zjistíme, že kromě společné cesty si každý z nich našel i vlastní hudební stezky. Petr Hrdlička, jehož charakteristický hlas zná snad každý fanoušek české rockové scény, si zahrál si na deskách spřátelených kapel a nezapomenutelná byla hlavně jeho spolupráce s Traktorem na jejich druhém albu. Zajímavé je, že nahrál i několik sólovek, které ale nikdy oficiálně nevydal. Slyšet jste ho mohli i v reklamách nebo na charitativních akcích, kde vystupoval sám za sebe.

Leo Holan se zase ponořil do producentské práce. V roce 2008 otevřel vlastní studio, kde vzal pod křídla několik undergroundových kapel. Není divu – po těch letech na scéně má zkušenosti, o které se rád podělí. Málokoho by asi napadlo, že tento rockový kytarista má i cit pro filmovou hudbu. Složil totiž soundtrack k několika nezávislým filmům, kde mohl naplno rozvinout svůj talent pro atmosférické kytarové pasáže. Není to vlastně škoda, že tuhle jeho tvorbu zná jen málokdo?

Za bicími sedí Martin Pelc, který by vás možná překvapil svým alter egem Rhythm Master P. Pod tímhle pseudonymem vydal dvě desky, kde mixuje industrial, drum and bass a rockové bicí. Pelcova technická virtuozita na bicí nástroje nezůstala bez povšimnutí – často ho zvou do studia i jiní muzikanti. Navíc předává zkušenosti mladým bubeníkům na workshopech a spolupracuje i na vývoji nových bicích s českým výrobcem. Kolik z nás vlastně ví, co všechno se skrývá za tím chlapem, kterého vídáme za bicí soupravou?

Tomáš Kmec, basák kapely, v roce 2012 rozjel projekt Bass Dimension, kde si hrál s funkovými a jazzovými basovými linkami. Jeho EP se docela líbilo i kritikům. A co je ještě zajímavější – spolupracoval i s rapery, kterým dodával živé basové linky do nahrávek. Jeho přesná hra a cit pro rytmus ho prostě dostaly i mimo rockový svět.

Všichni členové Škworu se v roce 2015 spojili na charitativním projektu Rockeři dětem. Společně s dalšími českými rockovými muzikanty nahráli album pro dětské domovy. Tenhle krok ukázal, že jim nejde jen o vlastní slávu, ale dokážou svůj talent využít i pro dobrou věc.

V poslední době se kluci víc soustředí na Škwor, ale ty bokovky jim daly spoustu zkušeností a inspirace. Tato vzájemná výměna hudebních vlivů a experimentování v různých žánrech významně přispěla k evolučnímu zvuku Škworu, který se z přímočarého hardcoru posunul k propracovanějším skladbám s prvky různých stylů.

Založili také vlastní label Metalforce, pod kterým vydávají nejen svoji muziku, ale i desky spřátelených kapel. Tím aktivně podporují českou rockovou a metalovou scénu a pomáhají mladým kapelám prorazit. Jejich zkušenosti s fungováním hudebního průmyslu jsou k nezaplacení pro novou generaci rockových muzikantů.

Zajímavosti a kuriozity o členech

Zajímavosti a kuriozity o členech kapely Škwor

Petr Hrdla Hrdlička není jen skvělej frontman a textař, ale taky nadšenej automechanik. Když zrovna nestojí na pódiu, najdete ho v garáži, jak šťourá do svých milovanejch motorek. Zajímavostí je, že některé texty napsal během dlouhých cest na koncerty, kdy inspiraci čerpal přímo z dění na českých silnicích. Představte si to - zasekne se v koloně na D1 a najednou ho napadne refrén další hitovky!

Leo Holan, ten chlápek s kytarou, co dokáže rozpálit publikum k nepříčetnosti, má ještě jeden méně známej talent - malování. Zatímco ostatní před koncertem ladí nástroje, Leo často vytáhne skicák a zachycuje atmosféru backstage. A víte co je fakt hustý? Pozoruhodné je, že Leo nikdy neabsolvoval formální hudební vzdělání a hrát na kytaru se naučil sám. Prostě vzal kytaru do ruky a dneska patří mezi nejlepší české kytaristy. Není tohle důkaz, že když něco fakt chcete, nepotřebujete na to papír?

Tomáš Kmec, basák kapely, je na první pohled tichej týpek, ale jen do chvíle, než vyleze na pódium nebo... na horu! Jo, tenhle chlap miluje horolezectví a zdolává evropský vrcholky jako nic. Kuriózní je příhoda z jednoho alpského výstupu, kdy na vrcholu hory vytáhl malou cestovní baskytaru a zahrál intro k jedné z nejznámějších písní kapely, což zdokumentoval na video, které se později stalo virálním mezi fanoušky. Kolik muzikantů znáte, co by si tahali nástroj na třítisícovku?

A co Martin Pelc? Když zrovna nemlátí do bubnů, mlátí do hrnců! Jeho specialitou jsou pikantní jídla inspirovaná asijskou kuchyní, která údajně pomáhají členům kapely udržet energii během náročných koncertních šňůr. Kdo by to byl řekl, že za energií, kterou Škwor předvádí na koncertech, stojí Martinovo pálivý kari? A mimochodem, jeho sbírka bubenických paliček od světovejch hvězd by vám vyrazila dech - má jich víc než stovku!

Celá kapela má slabost pro tetování. Po každým úspěšným albu si nechaj udělat společný kérky. Nejsou to žádný vystavený trofeje - schovávaj je pod oblečením jako osobní vzpomínku na každej milník jejich kariéry.

Méně známým faktem je, že členové kapely jsou aktivními podporovateli několika charitativních organizací, především těch zaměřených na pomoc dětem a mladým hudebníkům. Nedělaj kolem toho humbuk, ale pravidelně posílaj prachy na hudební nástroje pro děcka z dětskejch domovů. Není tohle vlastně ta nejlepší vizitka rockerů, o kterých si někteří myslí, že jen řvou a rozbíjej kytary?

Před každým koncertem dodržujou svý rituály. V šatně musí mít flašky srovnaný podle tajnýho pořadí a než vlítnou na pódium, stoupnou si do kroužku a provedou svůj tajnej pozdrav. Takovej malej rockovej obřad, kterej drží už od začátku kapely.

Zajímavou kapitolou jsou také jejich přezdívky a historie jejich vzniku. Některý si přinesli ještě ze školních lavic, jiný se zrodily až s kapelou. Dneska už je spousta fanoušků ani nezná pod občanskýma jménama - prostě Hrdla, Leo a spol.